Nad tzv. skleněným stropem, čili neviditelnou bariérou, která brání ženám zastávat vysoké řídící pozice, se ve svém článku zamýšlí Norrena Hertz.
Termín „skleněný strop“ se poprvé objevil v roce 1984. Po více než 20 letech tento strop bohužel ještě nezačal ani praskat. Na světě neexistuje jediná země, ve které by bylo stejně političek jako politiků. Ve světě obchodu je situace dokonce ještě horší. Nejvyšší pozice – předsednictva firem – zůstávají i nadále šovinistickým rájem. Na každou stovku mužů, kteří řídí britské firmy, připadá pouze 11 žen. V Portugalsku není ve vedení žádné z nejvýznamnějších firem v zemi jediná žena.
Vytáhněte kladiva
Politici začali alespoň používat pozitivní opatření, která by měla vést ke zvýšení počtu žen v parlamentech. Britská Labour Party představila v roce 1997 kandidátní listy sestavené pouze z žen. Skandinávské státy zavedly na nějakou dobu systém kvót. Opatření se ale týkají pouze zvýšení počtu žen v parlamentech. Politici neudělali nic pro vyrovnání počtu žen ve vedoucích pozicích. Výjimkou je pouze Norsko, které od roku 2002 požaduje 40 % žen do vedení firem a Španělsko, které představilo podobnou směrnici letos v červnu.
Kritici pozitivních akcích tvrdí, že tyto direktivní zásahy vysílají zprávu o tom, že ženy nejsou dostatečně schopné, aby dosáhly stejného postavení bez těchto opatření. Zde se ale nejedná o to, že by se neschopné ženy dostaly na místa schopných mužů. Zde je jedná o zajištění toho, aby měly stejně schopné ženy rovnou šanci získat místo v zasedací síni.
Lidé, kteří kritizují přílišnou moc nadnárodních korporací, také nesouhlasí s tímto řešením. Tvrdí, že ženy by měly být rády, že nejsou součástí machinací v řídících orgánech a neměly by usilovat o to, stát se jejich součástí. Tomu lze oponovat tím, že izolace žen z tajných jednání slouží k udržování tajnůstkářské povahy těchto jednání, která sehrála významnou roli v případech jako Enron nebo WorldCom a která je neetická a odporuje principu čestného vedení firem. Pokud by významné firmy přestaly najímat nové zaměstnance na golfovém hřišti, mohlo by to vést k zaměstnání většího počtu žen z neziskového sektoru, akademické obce a medicíny, tedy žen, které rozumějí konceptům jako je řízení a udržitelný rozvoj mnohem lépe než muži vybraní na tradičních místech.
Dalšími, kteří neschvalují legislativu vedoucí ke zvýšení počtu žen v řídících funkcích, jsou obhájci firem, kteří jsou zásadně proti jakékoli regulaci, kterou považují za další pokus vlády položit velké firmy vytvářením dalších nákladů, které by nepřinesli žádný zisk. Ale řada akademických studií prokázala, že společnosti, které mají ve vedení ženy, jsou považovány za spravedlivější, dosahují vyšších finančních výsledků a jejich kapitál má vyšší hodnotu než společností s čistě mužským vedením. A dále, což je zřejmé, těžko dojde k nalezení nových talentů, když je při přijímacích pohovorech dopředu zamítnuto 51 procent populace.
Pokud někdo namítá, že není potřeba žádná regulace a že se ženy dostanou do řídících pozic přirozeně, měl by se seznámit s realitou. Když britská vláda před několika lety vzala na vědomí tento problém, přišla se spoustou dobrovolných doporučení a iniciativ. Avšak podle nejnovějších odhadů Evropské komise pro rovné příležitosti nedosáhnou v rozhodovacích procesech ženy rovného zastoupení s muži dalších 40 let. Kdybychom čekali na přirozený vývoj, je jisté, že nejenom naše generace, ale i generace našich dcer uvidí ve vedoucích pozicích pouze smutně málo žen.
Mít ženy ve vedení je dobré nejen pro ženy, ale i pro ekonomiku a pro celou společnost. Je to stoprocentně přínosné, což je tak vzácné. Tak se snažme, ať Angela Merkel nezůstane mezi šedými pány v šedých oblecích sama.
Nastal čas pro všechny, aby vzali kladivo na ten skleněný strop. Ten strop není nerozbitný, ale sám od sebe se nikdy neroztříští.
Noreena Hertz
Global Thinking/Columns
New Statesman / 7. srpna 2006
