V roce 2011 zaznamenalo Česko rekordní počet nehod na kolejích: 222 lidí po srážce s vlakem zemřelo, 63 přežilo. V šestkrát lidnatějším Spojeném království měly nehody na železnici ve stejném roce 248 obětí, tedy o pouhých šestadvacet lidí více. Zhruba v osmdesáti procentech šlo o sebevražedný úmysl.
Sebevrazi na železnici jsou český fenomén. Žádná okolní země jich – v poměru k počtu svých obyvatel – nemá tolik. S odhadovaným počtem 17,4 dokonaných sebevražd vlakem na milion obyvatel jsme v Evropě jedineční.
Každá srážka s osobou nebo autem na přejezdu přitom znamená mnohačetné komplikace. Nehodu, která velmi pravděpodobně povede k úmrtí oběti, následuje několikahodinové vyšetřování a zastavení dopravy. V lepším případě se zhruba tříhodinová pauza dotýká pouze jedné vlakové soupravy, obvyklejší je přerušení veškerého provozu na trati. Ve hře je navíc psychická újma strojvůdce.
Podívejte se na schematickou vizualizaci, kde najdete všechny kolize vlaku s osobou, ke kterým došlo během necelých tří let – od prosince 2010 do poloviny září 2013. Na mapě se vždy zobrazí traťový úsek, na kterém k nehodě došlo; doba, za kterou se podařilo odstranit následky, se postupně přičítá.
Data jsme získali z informací Českých drah o omezení provozu a detaily z twitterového účtu @cdmimoradnosti. Jednotlivé události si můžete prohlédnout ve zdrojových datech (na Google Docs). Mapa tratí pochází zOpenStreetMap.
Pendolino: příliš tichý vlak
Při pohledu na množství nehod na jednotlivých tratích se vyrýsuje páteřní síť železnic. Zvlášť frekventovaný je úsek mezi Prahou a Českou Třebovou, kde se spojují hlavní tahy a kudy projíždí i většina mezinárodních vlaků. Průvodčí zmiňují jako nejrizikovější úsek mezi Kolínem a Chocní, kde vlaky projíždějí rychlostí až 160 kilometrů v hodině.
Na tratích mezi Prahou a Ostravou má vysoké číslo i další důvod, který nemá nic společného s pokusy o sebevraždu. „Velkou část nehod mají na svědomí pendolina,“ vysvětluje Roman Menc z odboru komunikace Českých drah, který má mimořádné události na starost. „Kromě vysoké rychlosti jsou navíc mimořádně tichá, to má bohužel na svědomí množství obětí mezi neopatrnými chodci.“
Při pohledu na denní dobu mají střety dvě špičky: po čtvrté hodině ranní a mezi pátou a devátou večer.
Pokud už se vám stane, že váš vlak srazí osobu v kolejišti, připravte se na zdlouhavé čekání na vyšetření incidentu. Doba vyšetřování a následné konsolidace všech vlaků se překvapivě příliš neliší přes den a v noci. Zatímco v prvním případě si počkáte průměrně 164 minut, typická noční nehoda bude průměrně o deset minut delší.
Rakousko-uherské dědictví
Česko není zdaleka jedinou evropskou zemí, která trpí na vysoké počty sebevrahů na dráze. Nepříjemná čísla vykazuje například Maďarsko, Nizozemí nebo Slovinsko. Z lidnatých evropských zemí jsou statistiky nejhorší v Německu.
* Udávaná čísla pro Česko se u různých zdrojů značně liší, důvodem je obtížná klasifikace nehody. „Jediným orgánem, který může určit, zda šlo o sebevraždu, je Policie ČR,“ vysvětluje Martin Drápal, mluvčí Drážní inspekce. „Jediným jednoznačným vodítkem je dopis na rozloučenou. Bez policejního rozhodnutí, že šlo o sebevraždu, musíme vést událost jako nehodu, byť by podle popisu strojvedoucího vypadala sebejasněji.“ Číslo pro Česko proto konstruujeme z celkového množství smrtelných nehod a odhadovaného poměru sebevražd 80 procent (podle britských statistik).
Zdroj: The Guardian
Převaha střední Evropy je evidentní na první pohled. Doplňuje ji dvojice skandinávských států a dvě země Beneluxu.
Země střední Evropy z velké části zdědily rozvinutou síť po rakousko-uherské říši. Velmi kvalitní železniční síť má i Německo, Nizozemí a Belgie. Češi jsou v hustotě železniční sítě na druhém místě v Evropě.
Menší číslo znamená vyšší hustotu železniční sítě. Zdroj: Wikipedia
Hlavní důvod pro vysoký výskyt sebevražd na dráze je tedy banální – dostupnost železnice. Většina zemí v grafu podléhá jednoduchému vzorci, kdy více železnic znamená více sebevrahů, usmrcených vlakem. Tato teorie ale nedokáže vysvětlit některé anomálie: Švýcarsko s nejrozvinutější železniční infrastrukturou, které prakticky nemá potíže se sebevrahy, a naopak skandinávské země, které se dostaly mezi nejpostiženější země.
Další otázkou je, proč si někdo zvolí tak drastický způsob konce života. „Měkké“ důvody pro volbu skoku pod vlak zmiňuje brněnská psycholožka Alena Černá: „Sebevražda je narušení nejzákladnější lidské výbavy, pudu sebezáchovy. Porušit integritu vlastního těla je těžší, když musíte provést nějakou akci – spolykat prášky, udělat krok do prázdna. Oproti tomu čekání na vlak je pasivní. Volba tohoto způsobu sebevraždy je proto snáze pochopitelná s ohledem na vrozený pud sebezáchovy.“
Omylem obětí
Samostatnou kapitolou jsou strojvůdci, kteří se stávají – úplně mimochodem – jednou z obětí. „Někteří strojvedoucí takovou zkušenost zatím neměli, jiní jich mají několik,“ popisuje Michal Miklenda, strojvedoucí instruktor dopravce LEO Express. „Obecně platí, že v podobných situacích je strojvůdce prakticky bezmocný. Vlak potřebuje na zastavení řádově stovky metrů, při vyšších rychlostech až dva kilometry. Po zastavení vlaku oznámí strojvedoucí vysílačkou nehodu a zavolá pomoc. A pokud je šance, že postižený mohl přežít, posádka vlaku se mu vydá poskytnout první pomoc.“
Každý strojvůdce se s nepříjemným zážitkem vyrovnává jinak. „Někdo se psychicky zhroutí, jiného to nechá v klidu. Snad každého se ale dotkne, pokud zemře dítě. Stalo se mi, že v mlze přecházela koleje na přejezdu se sklopenými závorami paní s kočárkem. Měl jsem hrozný pocit bezmoci a napětí, jestli to vyjde.“
Pokud se vás problém sebevraždy týká, obraťte se na některou linku důvěry.
