Po čtyřech ročnících festivalu Prague Pride se prý už veřejnosti takto prezentovaná homosexualita přejedla. Jako by nestačilo, že už všichni víme, že odlišná sexuální orientace existuje. Jsme prý tolerantní, ale lesby a gayové jsou nám především ukradení. Tedy přesně do chvíle, než si začneme představovat, co spolu asi dělají v ložnici. To překypujeme až dojemnými obavami o budoucnost celého lidstva. A zatím nás jiné exhibice nechávají chladnými; ty totiž prezentují tu „správnou“ sexuální orientaci.
Tradiční karneval v Rio de Janeiru je celé roky součástí hlavního zpravodajství veřejnoprávní televize, ale nikdo se nebouří. Mimořádně nevkusnými reklamami, které z lidského (zejména pak ženského) těla vytvořily nástroj na podporu prodeje čehokoli, se zabývá jedna nevládní organizace. Lidem, kterým sexistická reklama vadí, se obvykle říká aktivisté, což je výraz s negativním nádechem, chápaný jako synonymum pro potížistu, který bere lidem klid na práci.
Tolerujeme řadu sexuálních identit v rámci mnoha subkultur (lolita, goth, BDSM atd.), tolerujeme nevěru, vstupujeme do manželství a hromadně se rozvádíme (loni bylo uzavřeno 43 499 sňatků a 27 895 manželství bylo rozvedeno, předloni pak vstoupilo do manželství 45 206 párů a 26 402 jich bylo rozvedeno), ale tradiční rodinu podle většinově rozšířeného přesvědčení ohrožují gayové a lesby.
Protože si majorita stále ještě myslí, že se homosexualita, která je z nějakého důvodu tolika lidem odporná, dá přenášet z člověka na člověka jako vzorec chování. (Projevuje-li se skutečným soužitím partnerů stejného pohlaví, nikoli jen jako hra s identitou třeba „dočasně“ lesbických dívek – tato hra je naopak chápána jako velmi atraktivní.) Obrovské obavy z toho, že by homosexuální pár vychovával adoptované dítě, nejsou vyváženy obavami například z „nakažlivé“ promiskuity heterosexuálních rodičů. Nebo z jejich neochoty či neschopnosti přijmout za sebe, a hlavně za své děti odpovědnost. Nijak zvlášť nás neděsí ani chybějící vzorce chování, které se nedostávají dětem vychovávaným osamělými rodiči.
Ignorujeme sexistickou reklamu, jež má vážné dopady na sebepojetí mladých lidí nebo může vést k toleranci násilí páchaného na ženách či poruchám příjmu potravy, stejně jako všudypřítomné titulní stránky většiny společenských a lifestylových časopisů.
Prague Pride není zbytečný festival. A zbytečný nebude, dokud se nesmíříme s vrozenou odlišností a nepochopíme, že je-li tradiční rodina v krizi, důvodem není veřejně prezentovaná homosexualita. Těším se na další ročník.
I přesto, že nemohu zpochybnit teze posledních odstavců, tak tento komentář pozbývá jakékoli snahy analyzovat vytýčené. Je navíc přesně tak tendeční (zarámovaná „většina“, sexualita vs. krize tradiční rodiny,…), jak těžkopádné je rozmělnit toto téma v nesouvisejících skutečnostech. Budu velmi rád když se toto téma na webu datové žurnalistiky dočká hlubší analýzy.
Dobrý den, tento text je komentář, nikoli analýza. Shrnuje dlouhodobě sledované veřejné debaty spojené odlišnou sexuální orientací a s festivalem Prague Pride, v nichž se dokola opakují témata jako tradiční rodina, adopce, odpor k homosexualitě jako takové. Budu ráda, když se podělíte o vaše pozorování. Kateřina M.
Až budou nevěrníci pochodovat za svá politická „práva,“ dejte vědět, do té doby bych si takovéto bláboly nechal na jiný server než „datová journalistika.“
Protože si majorita stále ještě myslí, že se nevěra, která je z nějakého důvodu tolika lidem odporná, dá přenášet z člověka na člověka jako vzorec chování.
Neuvěřitelné irrationální bláboly, fakt.
Proč by nevěrníci pochodovali za svá práva,když jim je nikdo neupírá? Mohou uzavírat plnohodnotné sňatky, adoptovat děti, nikdo je nijak nezostouzí. Text je komentář, nikoli analýza. Máte-li jiné poznatky a domníváte-li se, že třeba právě nevěrníkům jsou upírána jejich práva, budu ráda, když napíšete. Kateřina M.
Pekne povedané. Súhlasím s autorom. Vlasnte povedal to isté čo si myslím už roky, len v zelenom.
Dobře napsaný článek. Souhlasím…
Ano, „tolerujeme řadu sexuálních identit v rámci mnoha subkultur (lolita, goth, BDSM atd.), tolerujeme nevěru, vstupujeme do manželství a hromadně se rozvádíme“… pokud ale například sadomasochisté vběhnou do ulic a subíky budou veřejně symbolicky bičovat jejich dominantní protějšky v kožených a latexových kostýmech, asi to nevzbudí pozitivní ohlas ve veřejnosti. I já jsem každému opravdu ukradený, do té doby, než v zaměstnání řeknu, že jsem sadista, který rád bičuje mladé dívky, propichuje jim bradavky jehlami a pak jim močí do úst. Myslíte, že se mé postavení v zaměstnání nezmění? Že mne budou všichni „tolerantně“ vnímat stále stejně jako před přiznáním BDSM orientace? To je opravdu naivní představa! Budu na tom asi hůř, než přiznaný homosexuál. Pro většinu lidí je to mnohem méně přijatelné, než homosexualita. Ale já kvůli tomu nepoběžím do Prahy pořádat pochod, propagující sadomasochismus. Možná by mi ho ani nepovolili. V souvislosti s tím mám pocit, že „drzé čelo je lepší, než poplužní dvůr“. Homosexualita a bisexualita se stala dnes doslova „módou“, podobně jako vyholování, tetování, piercing. Menšina se stále více propaguje. Ale právě podobné průvody mnoho lidí ještě více radikalizují proti homosexuálům. I mně, jako bisexuálovi některé postavy a výjevy v průvodu připadají vyloženě odpudivé. Jaký pocit pak mají mít obyčejní heterosexuálové, navíc třeba ještě konzervativní? Mám pocit, že takováto agresivní propagace homosexuality paradoxně homosexuálům škodí. Co je v posteli, je moje věc a nikoho to nemusí zajímat. Ale ani mne nezajímá, co ostatní dělají v posteli, tak ať mi to nikdo nevnucuje. Ani na ulicích. Miluji pissing, a nesnáším scat. Tak ať mi ho nikdo nevnucuje ani v propagačních průvodech na ulici. Tolerance musí být z obou stran. I homosexuálové by měli tolerovat, že „heteráci“ nemají rádi propagaci homosexuaulity. Někdo se bude ohánět svobodou slova a projevu. Jistě, ať si každý říká co chce. Ale demonstrace fašistů musí počítat s reakcí anarchistů a slušných lidí. A z toho pohledu se mi zdá Prague Pride kontraproduktivní, je to jen jakási provokace a exhibice, která k větší toleranci ve společnosti nepřispívá, spíše naopak. Pokud ovšem nemá za cíl, naznačit heterosexuálům to, že vlastně oni jsou ti „jiní“. Tak ale podle mne opravdu oboustranná tolerance vypadat nemá.
Podívejte, pojetí daného článku je naprosto jednostranné a tedy zaujaté v tom smyslu, že názor autorky je ten jediný korektní, správný. Chce to ale nadhled, jinak tento web nebude nic jiného, než propagátor jedné skupiny názorů. A teď k tématu samotnému.
Není 100% prokázáno, a to je podstatné, že se někdo rodí jako homosexuál, tedy člověk, který se chová homosexuálně proto, že mu to je dáno, tedy že to je vrozené a on vlastně toto nemůže a nikdy nemohl změnit. Jenom poznámka, když říkám on, myslím člověk, tedy muže i ženu.
Homosexuální chování je prostě odchylkou od přirozeného normálu. Tedy odchylkou od přirozeného rozmnožovacího modelů, jakožto jediného fungujícího. Nějaký druh chování, s kterým si jedinci nevědí rady, nemůže být důvodem pro „normalizaci“ těchto odchýlených modelů.
Ano, heterosexuální vztahy a jedinci mají své chyby a chybné vztahové výsledky, ale to není důvod pro akceptaci nefungujícího modelu, jako jsou homosexuální a další modely, které nevedou k sebe rozmnožení se. Tyto nefunkční modely vedou k parazitaci na funkčním modelu. To zároveň znamená, že funkční model je oslabován nefunkčním. Je naprosto zvrácené propagovat nefunkční model a podporovat ho v rozmachu ve společnosti.
Ovšem nefunkční model má další rizikové souvislosti. Je to šíření nakažlivých onemocnění nad hranici heterosexuálně se chovajících, byť promiskuitních jedinců. Jestliže tu někdo porovnává letitý model manželství heterosexuálů s krátkodobou legitimizací párů homosexuálně se chovajících, měl by si uvědomit několik faktů. Heterosexuálně se chovající páry vytvořili toto lidstvo a to se všemi vlivy, které za tím stojí, tedy včetně všech negativních. Jejich % poměr v soužití je velmi vysoký a dá se říci, že naprostá minorita nebyla plodná a také celoživotně osamělá. U homosexuálně se chovajících jedinců je tomu právě naopak. Do legálních svazků se pouští naprostá minorita homosexuálně se chovajících jedinců. Celkově v ČR je to nějakých necelých 2000 párů za 8 let. Rozvodovost je na úrovni cca 11%. Snad to také naznačuje, kolik je homosexuálů, kteří opravdu touží po trvalém homosexuálním vztahu. Dle výpočtu to je cca 0,38 ‰ (0,038%) párů, tedy jedinců je to 0,19 ‰ !!! U heterosexuálně se chovajících jedinců je to ze stejné období 6,86 %. Tedy poměr je 6,86 : 0,038 ~ 180. Tedy na jeden homosexuální pár je 180 párů heterosexuálních. A to se bavíme o nově vzniklých heterosexuálních párech za dané období. U homosexuálních párů jsou to všechny existující páry zároveň. Platných heterosexuálních manželských párů v daném okamžiku je však 2,11 milionů. Všech manželských heterosexuálních párů je ale přes 40%. Tedy poměr je 0,084% registrovaných párů vůči 100% heterosexuálních párů. Je to evidentně zastoupení daleko za hranicí statistické chyby (odchylky), tedy méně než jedno promile (<1‰)! Jde o naprosto nereprezentující vzorek čehokoliv.
Právem tedy můžeme mluvit o odchylce, neboli deviaci, či deviantním chování.