V britském referendu o setrvání v Evropské unii nebo jejím opuštění zvítězila možnost odejít (51,9 % : 48,1 %). Voličská účast byla vysoká, téměř 72 %, v absolutních číslech volilo více než 30 milionů Britů. Nyní začalo bleskové počítání, co s sebou tato volba přináší.
Podle dat organizace What UK think, která zprůměrovala všechny průzkumy veřejného mínění od září 2015 do června 2016 je zřejmé, jak byly výsledky vždy velmi těsné, nicméně dlouhodobě převládal názor Britů setrvat v unii. Ještě včera, 22. 6. 2016 byl podle průzkumů poměr 52 % : 48 ve prospěch setrvání v EU, v referendu se ale síly otočily.
Novináři Sam Coates z The Times a Jim Pickard z Finantial Times upozorňují, že britské ztráty na akciových trzích se za pouhou 1 hodinu a 40 minut vyšplhaly na 200 miliard liber, což je ekvivalent toho, co Británie přispěla do EU za posledních 24 let.
Ratingová agentura Moody´s změnila výhled úvěrového hodnocení Velké Británie ze stabilního na negativní. Kvůli poklesu růstu v následujících letech se očekává zvýšená nejistota, pokles důvěry a nižší útraty i investice. Británie si nicméně udržela rating Aa1, který je druhý možný nejvyšší.
Následky britského referenda podle ekonomů pocítí i Češi. Kvůli nejistotě v eurozóně a výpadku britské poptávky zpomalí růst HDP i mezd a může se také prodloužit doba, kdy bude Česká národní banka kontrolovat kurz koruny.
Generační rozdíly?
Velká Británie po 43 letech členství míří k rozvodu s Evropskou unií. Je to první země, která využila nové klauzule v evropské smlouvě z roku 2009, jež dobrovolný odchod státu z EU umožňuje, a není vyloučeno, že se další země nepřipojí. Na výsledky referenda rychle zareagovaly populistické strany ve Francii Front National v čele s Marine Le Pen a nizozemská Strana pro svobodu (Partij voor de Vrijheid, PVV) v čele s Geertem Wildersem.
„Referendum bylo protestem chudších vrstev vůči politickým elitám. Byl to hlas hněvu,“ řekl v online rozhovoru pro DVTV Jiří Přibáň, profesor právní filozofie a sociologie na Cardiff University. Jeho tvrzení koresponduje s daty Lorda Ashcrofta, podle nichž jsme sestavili následující grafy.
Je otázka, zda se dá referendum číst – jak teď někteří tvrdí – jako zpětná vazba Evropské unii. Vystoupení Velké Británie z EU ukazuje, že tu dnes roste část společnosti, která je vyděšená a zmatená a je to hlavně signál, jaký segment veřejnosti v západním světě sílí.
Výsledek britského referenda je možné chápat nikoli jako důkaz špatného fungování EU, ale jako nutnost konečně začít přemýšlet o tom, co je příčinou sílícího strachu a bezmoci a co může současná politika nabídnout jiného než ideje xenofobie a izolacionismu (jako to dělá Farage, Trump, Zeman, Orbán, Kaczynski, Hofer, Le Penová, Wilders ad.).
Je možné v tom vidět skutečnou příčinu výsledku referenda, ale i politických pohybů v jiných zemí: že mezi lidmi méně vzdělanými, s nižšími příjmy, s vyšším věkem a žijícími na venkově přibývá těch, kteří se cítí dnešní politikou – dělanou v bohatých a kosmopolitních centrech – zapomenutí, někdy až opovrhovaní.
Kdyby se politici více zajímali o to, jak ti lidé reálně žijí, znamenalo by to prosazovat kupříkladu větší ochranu práv zaměstnanců a malých živnostníků proti nadnárodním koncernům, kterým jdou současné elity na ruku. Strategicky promyšlené koncepce pro venkov a jeho rozvoj, stejně jako podpora regionům, které jsou postižené strukturální nezaměstnaností. Chybí větší vnímavost k lokálním ekonomikám a proudům financí, které opouštějí periferie a odtékají do již bez tak bohatých center. Plán dlouhodobých kroků v oblasti potravinové soběstačnosti/bezpečnosti, a také energetické soběstačnosti/bezpečnosti. A chybí též citlivost k tématům stále rostoucí sociální nerovnosti a příslušná daňová opatření, plus velká podpora pro živou lokální kulturu, která čerpá také z místní tradice. A také vnímavost ke krajině jako národnímu dědictví.
Je možné, že chybí trochu vzrušení a vášně, protože v současných politických debatách mluví vášnivě (a zároveň většinou hloupě) hlavně xenofobové a jiní fangličkáři, ostatní politici jsou proti nim nudní/nelidští „ouřadové“ uvěznění ve svém politickém newspeaku. Chybí víc vášně pro hodnoty lidství a solidarity (zkrátka humanismu), vzrušení pro demokracii a právo každého člověka na důstojný život.
Jistě by prospěla také úcta k těm lidem, co volili Brexit nebo Zemana, protože by to prostě byla škoda přenechat je všechny xenofobům a izolacionistům.
Kontrolní otázka: kdo je to fangličkář?
