V diskusích se to objevuje jako silný argument: Jsou s nimi potíže, zkuste si vedle nich žít jako já (moje teta, strýc, kamarád). A s kým že to jsou potíže? S Romy, muslimy, Vietnamci, Ukrajinci… dosaďte si podle potřeby, která ze skupin je zrovna v kurzu. Jenže při důkladnějším dotazování se ukazuje, že přímou osobní zkušenost právě ti, kdo nejčastěji poukazují na „potíže“, velmi často vůbec nemají. Dobře viditelné to je například na tzv. protiromských pochodech, které ve většině případů neorganizují místní, ale radikální skupiny z různých koutů republiky.
1. Přímá osobní zkušenost? Velmi často nulová
V průzkumu mladí lidé ve věku 15 až 25 let uváděli, zda, případně jakou osobní zkušenost mají s příslušníkem některé minority. Podstatné sdělení je, že necelá polovina respondentů s negativní zkušeností uvedla, že Romy nepotkává vůbec či jen zřídka.
Negativní zkušenost uvádí 31 % respondentů, přičemž zhruba 25 % z nich ji detailněji popsalo. 6% neodpovědělo nebo popsalo obecné problémy (nepřizpůsobivost, jiná kultura, nepracování).
Mezi nejčastější popsané osobní negativní zkušenosti patří verbální vulgarita, napadání či okradení. Je však třeba upozornit, že ne všechny popisované negativní zkušenosti lze slučovat s dlouhodobou negativní zkušeností lidí žijících poblíž některých sociálně vyloučených oblastí – mezi jmenovanými menšinami se objevují i jiné než romská.
2. Nejčastější omyl: Romové mají vyšší dávky
V průzkumu hodnotili mladí lidé pravdivost sedmi tvrzení o Romech. Otázka zněla: Na internetu a sociálních sítích se šíří pravdivé zprávy, které upozorňují na věci, o kterých se běžně nepíše, ale i zkreslené informace. Které z následujících věcí jsou podle vás pravdivé, a které ne?
Skoro polovina dotázaných (44 %) si myslela, že je pravdivá informace o tom, že romské rodiny mají nárok na vyšší dávky než ty neromské. Že většinu českých nezaměstnaných tvoří Romové, si myslí 43 % dotázaných a více než třetina (39 %) věří, že Romové dostávají důchody, i když nesplní podmínky na minimum odpracovaných let.
I když se k dalším známým hoaxům, například že Romové dostávají léky zdarma nebo že bezplatně využívají MHD stavěli mladí lidé zdrženlivěji, velkou část odpovědí tvoří ty, u nichž dotazovaní nevěděli. Nejistota z neznalosti pak může vést ke snazšímu podlehnutí vylhaných zpráv. V lepším případě volají rozhořčení lidé na úřady a svým obecním zástupcům a chtějí si tyto informace ověřit, v horším případě je nekriticky šíří dál.
Respondenti správně častěji označovali za pravdivé ty výroky, které fakticky odpovídají realitě. Relativně velká část ovšem věří také hoaxům a zkresleným informacím. Nejvíce lidé věří informacím, že Romové mají nárok na vyšší dávky, tvoří většinu českých nezaměstnaných a dostávají důchody, i když nesplní legální podmínky – těmto výrokům věří 39-44 % lidí a platí u nich, že více lidí je považuje za pravdivé, než nepravdivé. Menší, ale podstatná část mladých lidí považuje za pravdivé i informace, že Romové dostávají léky zdarma či s výraznými slevami (27 %) či mají v severočeských městech MHD zdarma (18 %). Podstatné je také zjištění, že u všech nepravdivých výroků je jen menšina lidí (20-34 %) schopna přímo identifikovat nepravdivost. Častěji uvádějí, že neví nebo nedokáží posoudit, takže existuje další potenciál šíření hoaxů, které mohou mladé lidi přesvědčovat svým opakováním, přenosem do jiných forem komunikace (šeptanda) apod.
3. Násilí z nenávisti není osobní
Mladí lidé jsou citliví k projevům násilí jako takovému (všechny výroky většina respondentů považuje za násilí z nenávisti). Velká většina si uvědomuje, že toto násilí nemusí mít jen fyzické formy. Část lidí ale termín „násilí z nenávisti“ slučuje i s osobní nenávistí k danému jedinci (bývalý přítel jedné ženy v hospodě udeří v hospodě jejího současného přítele) či s trestným činem vykonaným příslušníkem minority, ačkoli je dle popisu motivován krádeží nikoli příslušností oběti k jiné specifické skupině (Rom napadne a okrade taxikáře).
Odpovědi nejsou celkově příliš závislé na vzdělání respondentů (studovaná / dostudovaná škola) a dalších faktorech, což odráží obecně spíše nízkou znalost termínu „násilí z nenávisti“ v ČR. Hodnocení, že situace Rom napadne a okrade taxikáře je násilím z nenávisti, není častější u lidí s osobními negativními zkušenostmi s menšinami (55 % oproti 66 % mezi lidmi bez zkušenosti). Je ale častější mezi lidmi, kteří důvěřují hoaxům o Romech, a také mezi lidmi, kteří v otázce soužití s menšinami informačně vychází a zcela důvěřují například televizi (73 %).
Průzkum připravila agentura Median pro Kampaň proti rasismu a násilí z nenávisti, již pořádá Agentura pro sociální začleňování.
