Modlou současné reprezentace dat, ať už na Internetu nebo třeba v klasických tištěných novinách a v televizi, se zcela nepochybně stávají vizualizace. Kontext současné komunikace zkrátka nasvědčuje tomu, že jsme v každodenní praxi zavaleni takovou dávkou informací, že nechuť probírat se textovými rešeršemi a informačními extrakty nezřídka tvořenými z větší části tzv. „vatou“ převyšuje touhu se něco nového dozvědět. Z čistě praktických důvodů zkrátka dáváme, minimálně při prvotním rozhodování, přednost formě před obsahem.
Ostatně s teorií křiklavých titulků a obrazové přílohy přišli první novináři už někdy v osmnáctém století – konkurence je ovšem neúprosná a má-li producent informací zájem na tom, aby čtenáři místo konzumace informačních produktů dávali přednost poutavějším lákadlům, musí se vytasit stále těžším a těžším atraktivním kalibrem. „Kalibr“ zde pak neznamená nic jiného než způsob, jak potenciálního čtenáře nalákat – to se děje na základě vábnosti obalu – a jak jej dále udržet – to už závisí většinou na kvalitě obsahu. Efektivní spojnicí těchto dvou kvalit může být právě datová žurnalistika, která si bere to dobré z „teorie křiklavých titulků“ a při tom si zachovává punc seriózního zdroje informací.
Pojem „datová žurnalistika“ vyjadřuje přesně to, co znamenají výrazy, z nichž se skládá: data tvoří její užitnou hodnotu a žurnalistika naopak tu poutavou. V zásadě to znamená, že vezmeme soubor strohých dat (představme si např. obyčejnou excelovskou tabulku) a jejich vhodnou interpretací z nich získáme užitečné a zajímavé informace, které pak můžeme prezentovat ve formě grafů, map a diagramů.
Ne zcela nudná data: kde je vzít a co si s nimi počít
Pokud si v poslední době stále častěji stěžujeme, že nás média zaplavují tunami informací, v nichž se přestáváme orientovat – a zářným příkladem je toho samozřejmě Internet – problém je většinou právě v jejich interpretaci. Tam, kde kvantita převyšuje kvalitu, není důležité, zda a jak se k datům dostat, ale spíše k jakým datům se vlastně chceme dostat a jak je následně budeme číst. Datová žurnalistika je o takovém propojení dat, jehož výstupem jsou nějakým způsobem hodnotné a hlavně dobře čitelné informace.
Jako příklad můžeme uvést český projekt PragueWatch.cz. Jeho autoři sledují veřejně dostupné zdroje informací o aktivitách pražské státní správy a určitou kombinací kauz skládají ucelenější obraz o celkovém dění. Základním předpokladem je tvrzení, že jeden článek o podezřelém developerském projektu vás může upozornit, pokud jich ale dáte dohromady celý seznam, máte v rukou průkazný materiál. Podobně i např. mapa propojení členů rady města podle příslušnosti k politickým stranám.
Jistý důvtip možná objevíte u projektu občanského sdružení Brnění, který mapuje nepovolené herny v Brně. Autoři mapy zde zkombinovali zákon o povoleném hazardu podle vzdálenosti heren od určitých vybraných institucí (škol, nemocnic, církevních objektů apod.) s jejich reálnou vzdáleností od těchto lokalit. Výsledek najdete na stránce Mapy heren, konkrétní herny jsou ještě doplněny o fotografii a přesnou adresu.
Abychom nezůstávali jen lokální, určitě je na místě zmínit internetovou odnož deníku Guardian, která je považována de facto za průkopníka v datové žurnalistice. V řadě článků se můžete přesvědčit o výhodách profesionálního spojení dobře propojených informací s kvalitní vizualizací. Zde např. vizualizace dat získaných ze serveru WikiLeaks – sami určitě uznáte, že jsou válečné statistiky v tomto provedení o něco čitelnější než v podobě původního „oceánu písmenek“ na WikiLeaks.
Co chceme zjistit a jak se na to zeptáme?
Výchozím krokem pro zajímavou a užitečnou vizualizaci dat je jejich správné uchopení. Investigativní novinář např. může sestavit seznam všech článků o korupci a vytáhnout z něj konkrétní jména a souvislosti, uvědomělý občan může sestavit mapu intenzity kriminální činnosti v místě svého bydliště. V tomto kroku je nejdůležitější data prezentovat kreativním (dle hesla serveru Datablog.cz) a inovativním způsobem. I vzhledem k dostupnosti dat není s podivem, že většina projektů se týká právě politiky, především tedy ve vztahu k transparentnímu rozhodování veřejných orgánů (viz např. PolitikaOpen.sk,KohoVolit.eu, PrůhlednáRadnice.cz nebo JakHlasovali.cz).
- „Stát ročně prodává majetek za desítky miliard korun. Informace o těchto prodejích jsou ovšem roztříštěny po internetu a jsou mnohdy ukryty hluboko v útrobách úřadů a ví o nich jen hrstka vyvolených. My tyto informace vyhledáváme za vás, sdružujeme v databázi a prostřednictvím podrobných filtrů vám umožňujeme snadné vyhledávání.“ (VasMajetek.cz)
Vizualizace v praxi
Máte-li světu co sdělit a zároveň se vám podařilo zdroje sesumírovat do rozumné podoby, přichází na řadu ta zábavnější část, totiž tvorba „obrázků“. Využít při tom můžete celou řadu volně dostupných nástrojů, z nichž uživatelsky nejpřívětivější jsou mimo jiné Many Eyes, Tableu public, iCharts, ChartTool a ChartGo.
Postupy jsou principielně stejné. Tvorbu vlastního diagramu si můžete vyzkoušet třeba na vcelku intuitivním ovládání, které nabízí iCharts. Po zběžné rutinní registraci a potvrzení na email stačí vložit již zpracované informace (Load dataset), a to buď zadáním tabulky manuálně, načtením z vlastního souboru nebo z databáze na vzdáleném serveru, příp. odkazem na dokument Google Spreadsheet.
Odkazem create new chart with this data set se dostanete do editoru diagramů. Na záložce chart type zvolíte styl zobrazení (sloupce, koláče a kruhové diagramy, oblasti) a v agendě data series přiřadíte jednotlivým grafickým prvkům slupce z vaší databáze. Data můžete kdykoliv znovu „očistit“ kliknutím na tlačítko Data Editor v dolní části obrazovky. Výstup pak můžete uložit do počítače (Save v panelu nabídek) nebo jej přímo nasdílet na internetu (Share v panelu nabídek).
Pakliže se rozhodnete vizualizaci vystavit očím veřejnosti, v zájmu vlastní důvěryhodnosti je vhodné ji opatřit původními daty. I když do nich drtivá většina uživatelů nejspíš nenahlédne, už samotný fakt, že je možno si předkládané obrázky na něčem ověřit, zvýší jejich kredit.
Žurnalistika nejen pro novináře
Je zřejmé, že pod poněkud nejasným pojmem „datová žurnalistika“ se skrývá širší a ne zcela vymezené spektrum aktivit. S čím se budeme pravděpodobně setkávat stále častěji, jsou nejrůznější neziskové projekty zaměřené na takovou kombinaci veřejně dostupných dat, která pomůže nahlédnout do obtížně sledovatelných procesů státní správy. Na zahraničních serverech je tato metoda rozkrývání málo transparentních aktivit již vcelku oblíbenou.
Jednoduchost a přitažlivost vizualizací zároveň otevírá zajímavé možnosti i blogerům, komentátorům a vůbec uživatelům tvořícím na vlastní pěst – vedle např. YouTube, kde snaha zaujmout vizuální stránkou mnohdy kvalitu obsahu i dalece převyšuje, může být datová žurnalistika způsob, jak sdělit světu svoje poselství přitažlivější formou a zároveň svoje informace nedegradovat na pouhé nosiče reklamy.
Autor: Jan Váňa, Cnews.cz
