Literární globalizace: Obohacení, nebo omezení?
Esej k předmětu Literatura, knihovní procesy a trh
Celý soubor je ke stažení zde:
Rozsah globálního knižního trhu
Globální knižní trh je charakterizován stále rostoucí produkcí a obratem, s významnými centry v Severní Americe a Evropě. „Knižní trh se globalizuje nejen co do vlastnické struktury nakladatelů a prodejců, ale i co do oběhu jednotlivých titulů.“1 Globalizaci v tomto smyslu chápeme jako šíření knih přes národní a jazykové hranice.
Přibližně polovina všech vydávaných titulů pochází z Evropy, přičemž Velká Británie sama produkuje téměř třicet procent těchto titulů. Evropa se pak na celosvětovém obratu knižního trhu podílí jednou čtvrtinou. Většina knih se prodává na místních trzích a jen menší část je určena pro export. Dominance angloamerického trhu může oslabovat kulturní rozmanitosti, jak ukazuje například situace v Česku nebo na Slovensku, kde se trhy potýkají s přílivem zahraničních titulů a zároveň s poklesem domácí produkce. (Trávníček, 2013)
Dle mého názoru lze jako výrazné pozitivum interakce s globální, zejména angloamerickou literaturou, vnímat obohacení prostřednictvím setkávání různých literárních tradic a kultur. Zpřístupnění místním čtenářům zase přináší širší povědomí o světových trendech a tématech. Globalizace také vede k mísení a obohacení lokálních literárních scén prostřednictvím vzájemného ovlivňování. A konečně, na světový trh se dostávají i autoři ze zemí, které nemají takovou literární tradici. Kupříkladu nigerijská autorka Chimamanda Ngozi Adichie6 nebo dnes již zesnulý autor Chinua Achebe7, taktéž z Nigérie; právě díky globalizaci získali mezinárodní ohlas.
Na druhou stranu místní literární scény kvůli dominanci angloamerické literatury mohou být velmi snadno více marginalizované, což pak omezuje jejich viditelnost a přístupnost. A pokud přetrvává, může to v krajním případě vést až k postupné jazykové homogenizaci a omezení diverzity jazyků na knižním trhu a ohrozit místních jazykové tradice. Kulturní rozmanitost7 pak zákonitě trpí. Vedle toho vede i k ekonomické nerovnováze na knižním trhu, kde místní autoři a nakladatelé jen obtížně čelí konkurenci z globálních literárních trhů.
Vlivy globalizace
Pokud jde o globalizaci, literární teoretik Nico Israel připomíná vymezení tohoto pojmu ekonomy a sociálními vědci jako dobu konce 80. a začátku 90. let po pádu železné opony a rozpadu Sovětského svazu, kdy „suverenita národních států slábne“2 a zároveň nastupují USA „jako jediná zbývající supervelmoc“3. Globalizace pak má na literaturu pozitivní i negativní dopady. (Israel, 2004)
Navazuje na literárního teoretika Fredrica Jamesona, který kritizuje globalizaci a její dopad na literaturu a kulturu a jenž v roce 1984 popsal postmodernismus v podstatě jako globální kapitalismus. Jameson zase rozvíjel myšlenky představitelů Frankfurtské školy Theodora Adorna a Herberta Marcuse a došel k přesvědčení, že „ekonomická konsolidace a celosvětové šíření konzumerismu vedou k instrumentalizaci subjektivity a prakticky k anihilaci vůle“.4
(Jameson, 1984)
V tomto kontextu chci připomenout také komparatistu Svenda Erika Larsena, jenž poukazuje na výzvy v aktuálním bádání o literatuře a zdůrazňuje potřebu pochopení globalizace jako kulturního fenoménu. Osobně se ztotožňuji s jeho doporučením přistupovat k literárním textům s ohledem na jejich historický i celosvětový kontext, tedy včetně zkoumání literární tvorby a světové literatury skrze prizma osobních zkušeností s globalizací jak v rozvinutých, tak v rozvojových a marginalizovaných oblastech. Rezonuje mi taktéž přesvědčení, že „světová literatura má potenciál přispět k demokratizaci studia literatury v globálním měřítku“5. (Larsen, 2020)
Země ovlivněné globalizací v literatuře
Dopady globalizace se liší v závislosti na velikosti trhu a kulturních specifikách. Zatímco Velká Británie, Španělsko či Německo svou literární produkci exportují do sousedních zemí, například v Polsku se „velmi silně snížil počet čtenářů“8 a nákupů knih, což lze chápat jako důsledek globalizačních tlaků a konkurence angloamerické literatury. (Trávníček, 2013)
Knižní trh v České republice s ročním obratem přibližně 0,3 miliardy eur (graf 1) a počtem vydávaných titulů 1,7 na tisíc obyvatel (graf 2) relativně malý ve srovnání s trhy v USA a Německu, a dokonce i s Itálií. Celkový roční obrat světového trhu se odhaduje na 106 miliard eur, s tím, že USA generují asi třetinu tohoto obratu a Německo asi desetinu.
Trend integrace nakladatelství do větších celků, které se vyvíjejí v mediální konglomeráty9, ovlivňuje nejen knižní trh, ale i širší oblast médií a zábavního průmyslu. Výsledkem je vznik velkých konglomerátů, které kontrolují významnou část trhu a mění tradiční nakladatelské praktiky. To pak vede k většímu důrazu na ekonomickou stránku a marketing, což ovlivňuje rovnováhu mezi ekonomickými a kulturními hodnotami a vede nakonec i k tzv. ekonomické
cenzuře.
Nový přístup přináší i změny v obchodních praktikách, jako jsou aukce práv na rukopisy, které posilují pozici agentů ve vztahu k autorům. Kritika za to, že z nakladatelského prostředí „mizí i zkušenost, rozhled a smysl pro dlouhodobější strategie“10, je dle mého názoru oprávněná.
Dopad digitalizace na tradiční knižní trh
Digitalizace a nárůst e-knih představují jak výzvy, tak příležitosti pro tradiční nakladatelství. Zároveň ale e-knihy a online distribuce přinášejí nové možnosti přístupu a distribuce literatury, což může být přínosné zejména pro nové autory a malá nakladatelství. Zjištění z průzkumů Národní knihovny ČR a Ústavu pro českou literaturu AV ČR poskytují komplexní pohled na fenomén digitálního čtení a jeho místo v současné kultuře. Internet a digitální média nejsou v inherentním rozporu se čtením, naopak mezi nimi „vládne korelace“11 a spíše představují nové prostředky, jak čtení podporovat a rozšiřovat. (Trávníček, 2019)
V souvislosti s online literaturou je třeba zmínit ještě jeden bod: dostupnost ke čtenářům a čtenářkám se zdravotním postižením. Mezinárodní asociace nakladatelů (IPA) totiž v roce 2012 vydala přelomový dokument, v němž uznává, že tyto osoby musí mít stejný přístup k literatuře jako běžná populace. Zároveň však byla asociace kritizována kvůli přísným nárokům, jež mohli např. nakladatelé v rozvojových zemích naplnit jen stěží. Původně dobře míněné návrhy kritici označili za „zcela kontraproduktivní“, jelikož mohly naopak negativně ovlivnit širokou dostupnost literatury.12 (Cherian, 2012)
Závěr
Osobně považuji globalizaci a angloamerickou dominanci v literatuře za dvojsečnou „zbraň“. Na jedné straně zpřístupňují literaturu globálnímu publiku, na straně druhé mohou ohrožovat jazykovou a kulturní diverzitu. Tento proces však současně přináší riziko homogenizace literárního obsahu a oslabení kulturní diverzity. Je zásadní najít rovnováhu mezi podporou globální dostupnosti a zachováním literárních tradic a jazykové rozmanitosti.
