Analýza: Jaký je veřejný obraz žen a jaké doopravdy jsou?

Milované, nenáviděné, obdivované, k vzteku, krásné, slabé, silné, protivné, vzdělané, rozhodné, rázné, nejisté, podceňované… jaké jsou ženy? Jaký je jejich veřejný obraz? Liší se od skutečnosti? Patří ženy k plotně, nebo na ředitelský post? Mají vůbec nějaké předem určené místo? Hodí se do oborů, jako je matematika a fyzika? Chtějí se vůbec věnovat vědě? Politice? Kdo nebo co o tom rozhoduje? Přesně těmito tématy se veřejnost zabývá už dlouhé roky. Jaký je tedy veřejný obrázek žen? A odpovídá realitě?

Podle diskurzivní analýzy prováděné v průběhu uplynulých tří měsíců vnímání žen veřejností a jejich celkový obraz ukazuje velké rozpory. Zjednodušeně: ženy by si měly uvědomit, co se od nich opravdu čeká, neměly by si moc vyskakovat – říká mužský hlas.

Většinový ženský hlas naproti tomu cítí křivdu co do možností uplatnění v zaměstnání a zejména co do výše odměn. Ženy nerozporují, že by o sebe měly dbát, jak od nich očekávají muži, ale výrazně častěji se zmiňují také o vzdělávání, kariéře, rodině, dětech.

Mužský pohled je zjednodušující, velmi často omezený na vzhled žen a jejich předurčené role v domácnosti a v péči o děti. Častá jsou rovněž témata týkající se vztahů žen a mužů, avšak četností příspěvků nepřevyšují témata týkající se kariéry, nerovných odměn za stejnou práci, rodiny, přemíry povinností, které ženy musí zastat, práva na odpočinek, snah tyto povinnosti zvládnout, zapojit do nich muže.

O čem ženy mluví?

Od prosince 2013 do dnešního dne bylo na českém internetu zachyceno téměř milion (959 521) příspěvků týkajících se žen, jejich hodnocení a jejich rolí.

Nejčastěji vyskytované výrazy v okolí slov „žena“ nebo „ženy“ (pohlaví přispěvatele je rozlišeno podle slovesných koncovek ženského rodu: byla / myslela / chtěla apod.) jsou zachycenu v cloudu (viz. obrázek). Jde o výrazy: práce, právo, doma, děti, dítě, muž, příležitostí, možností, odpočinek, volit, svobodu, peněz, ekonomika, povinností, odměnu ad.

Jak jsou ženy ve veřejném diskurzu označovány

Zaměříme-li se na to, jak se o ženách mluví, tedy jak jsou vůbec ve veřejném diskurzu označovány, jak jsou hodnoceny a s jakými rolemi spojovány, získáme následující obrázek (zde již pohlaví přispěvatelů není rozlišeno, jde o celkový veřejný obraz): O ženách se mluví jako o holkách, o „starých“ (ve spojení „moje stará“ – bez ohledu na věk; u mladších ročníků je méně rozšířená alternativa „moje mladá“).

Zúžíme-li výběr na hodnoticí výrazy a role, se kterými jsou ženy nejčastěji spojovány, obrázek se ještě trochu změní a my vidíme, že u žen je velmi silně vnímán jejich vzhled, a to téměř z poloviny. Hned na druhém místě je hodnocení žen jako hloupých, blbých. Třetí místo obsadily jejich role: matka a manželka.

Jak je zřetelně vidět, s výrazy „muž“ a „muži“ se nejčastěji pojí výrazy: nezávislý, vzdělaný, politik, teprve poté je muž zmiňován v roli manžela, následuje chlap, šéf a až následně otec.

Jaké jsou ženy ve skutečnosti?

Řada dostupných údajů nám ukazuje, že veřejný obraz se od skutečnosti významně liší. Jaké tedy ženy jsou?

Vzdělané

Nejen že jsou ženy vzdělané, ale jsou dokonce stále čím dál více vzdělanější než muži, jak ukazuje měření Českého statistického úřadu. Je to zřetelně vidět na mladších ročnících, v nichž se zvětšuje podíl žen s ukončeným středoškolským (s maturitou) a vysokoškolským vzděláním.

Podle údajů Eurostatu (evropského statistického úřadu) z roku 2011 se české ženy podílejí na formálním vzdělávání více než muži – ale stále výrazně méně než většina žen evropských. V oblasti neformálního vzdělávání mají velmi výrazné ambice Slovenky, jak je vidět v grafu.

Podhodnocené

Česká republika je na čtvrté příčce v porovnání s ostatními evropskými zeměmi – co do rozdílu mezd mezi muži a ženami. Ačkoli se do výše rozdílu průměrných mezd žen a mužů promítá i koncentrace žen v méně ceněných pracovních odvětvích a na méně ceněných pozicích oproti mužům, nejsou tím vysvětleny zdaleka všechny důvody.

„Z detailních analýz, které srovnávaly hodinové mzdy u pracujících na obdobných pozicích uvnitř stejné firmy, shledaly 11-12% rozdíly mezi platy mužů a žen, z čehož vyplývá, že i zde je třeba přičíst část rozdílů na vrub platové diskriminaci.

Navzdory příslušným ustanovením v Zákoníku práce (a nově také v Antidiskriminačním zákonu), které vyplácení rozdílných mezd za stejnou práci nebo práci srovnatelné hodnoty výslovně zakazují, tedy praxi strukturují stereotypy o odlišných ženských a mužských rolích a schopnostech.

Zřejmé přitom je, že neodůvodněné platové rozdíly zpětně negativně ovlivňují také firemní klima a způsobují napětí mezi zaměstnanými, které je mnohdy dále posíleno úsilím zaměstnavatelů zaměstnaným vzájemné porovnávání mezd prostřednictvím interních předpisů, jež sdělování výše mzdy zakazují, znesnadnit,“ říká výzkum Gender Studies, v němž jsou porovnána data statistických úřadů.

Častěji bez práce kvůli věku a mateřské roli

Podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat jsou ženy navzdory jejich rostoucímu vzdělání častěji nezaměstnané než muži. Vzdělání a jejich skutečné schopnosti jako konkurenční výhody zpravidla nefungují, což experti odůvodňují tzv. skleněným stropem (například jinými časovými možnostmi mužů a žen, na kterých leží hlavní tíha péče o rodinu a domácnost, zažitými předsudky o schopnostech a charakteristikách žen, ale někdy i aktivní odpor mužů).

Z grafu vyplývá, že za posledních dvacet let výrazně narostl počet nezaměstnaných žen ve věku od padesáti let výše a dále v kategoriích 25 – 29 a 30– 34 let, což je jednoznačně spojováno právě s jejich mateřskou rolí a jen velmi malé dostupnosti částečných úvazků.

V České republice i v celé Evropě je postavení žen a mužů prakticky ve všech oblastech společenského života nerovné. Na rozhodovacích pozicích je zastoupení žen obecně nižší, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci i v jednotlivých oblastech rozhodování.

Experti uvádějí jako hlavní důvod, že v naší kultuře jsou muži obecně různými způsoby zvýhodňováni, protože maskulinita, tedy mužskost, je vnímána jako hodnotnější a nadřazená feminitě, ženskosti. Z analýzy veřejného diskurzu vidíme, že od žen se obecně očekává primárně hezký vzhled a plnění mateřské role, zatímco muži jsou spojovaní se vzděláním, kariérou a vzhled je u nich v obecné rovině vnímán jako zcela podružný.

Ačkoli ženy mohou studovat a teoreticky, nikoli však prakticky, vykonávat jakoukoli profesi, nerovnosti v řadě oblastí přetrvávají. Problém je v samé podstatě současného uspořádání vztahů mezi ženami a muži. Profese, které mohou ženy vykonávat, jsou vymezeny obecnými představami o feminitě.

Ženy vesměs vykonávají méně placenou práci, ale i v rámci jedné profese jsou zařazovány na místa s nižšími platy. Obecně rozšířený názor, že nejde o nerovnosti, ale o reálné rozdíly, například že muži mají více přesčasů, pracují v sektorech s vyšší průměrnou mzdou nebo že převládají ve vyšších pozicích, ale neříká „za b“: totiž že i tyto aspekty jsou podmíněné pohlavím.

Ženy mají vesměs méně času na přesčasy, protože na nich leží tíha péče o děti a domácnost. Ve feminizovaných sektorech a profesích jsou nižší průměrné mzdy především proto, že zde převažují ženy a jejich práce je většinou podhodnocovaná.

Mají navíc do řady lukrativních profesí ztížený nebo omezený přístup, protože ty jsou považovány za mužské. Typické představy o vedoucích pracovnících i o řadě profesí se dodnes prolínají s představami o maskulinitě. Když už se žena dostane na vedoucí pozici, je mnohem viditelnější a zranitelnější než muži právě proto, že je výjimkou.

Ženy také čelí jiným nárokům než muži, a ty jsou často protichůdné. Na manažerských pozicích je například požadována ambicióznost či chladná racionalita, což jsou charakteristiky, které se vylučují s tradičními představami o ženskosti. Pokud je manažerka splňuje, je vnímána jako neženská, a to ji znevýhodňuje. Pokud je nesplňuje, není dobrá manažerka.

Psáno pro deník Aktuálně.cz