Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti, duševní, tělesné a sociální. Nejvýraznějším rysem mentální retardace je trvale porušená poznávací schopnost, která se nejnápadněji projevuje v procesu učení. Je také charakterizována jako celkové snížení intelektových schopností, k němuž dochází v průběhu vývoje jedince. Příčinou mentální retardace je organické poškození mozku, vznikající v důsledku strukturálního poškození mozkových buněk nebo abnormálního vývoje mozku.
Za zdánlivou mentální retardaci je označována pseudooligofrenie, přestože se ve skutečnosti o mentální retardaci vůbec nejedná. Pseudooligofrenie je způsobena vlivem vnějšího prostředí, neboť dítěti se nedostává potřebné stimulace, je výchovně zanedbané, často pochází ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Mezi časté projevy pseudooligofrenie se řadí opožděný vývoj řeči, hravost, infantilismus, neschopnost zobecňování, preference mechanické práce a podobně. Nejedná se o trvalý stav; ke změně dochází vlivem vhodného výchovného působení a změnou nepodnětného prostředí.
Celý průvodní text najdete zde: Zázračně vyléčené děti
Lehké mentální postižení v krajích (%)
Pro lehké, střední a těžké mentální postižení užíváme zkratky LMP, SMP a TMP
[show-map id=’26‘]