Osm z deseti mužů, kteří se podíleli na organizaci a následné střelbě na mladičkou Malalu Júsufzaiovou, vyšlo od soudu bez trestu. Malala přežila vážná zranění a stala se globálním symbolem vzdoru proti bezpráví a obhájkyní vzdělávání dívek a žen, za což byla loni v prosinci oceněna Nobelovou cenou míru.
Jako jedenáctiletá školačka si Malala začala psát deník, který vycházel v urdštině pod pseudonymem na webu BBC a v němž popisovala svůj život za vlády Tálibánu na severozápadě Pákistánu. Hnutí získalo v roce 2009 kontrolu nad údolím Svát a mimo jiné nařídilo uzavření dívčích škol v tomto regionu. Malalinu kampaň za právo na vzdělání Tálibán označil za „obscénní”. „Je to nová kapitola obscénnosti a my musíme tuto kapitolu uzavřít,” citovala zahraniční média mluvčího Tálibánu Ahsanulláha Ahsana.
Předstírala, že nestuduje
V jednom z pozdějších rozhovorů pro BBC Malala vzpomínala, jak se dívky bály, že jim členové Tálibánu zohyzdí tváře kyselinou nebo je unesou. „Některé z nás proto tenkrát chodily do školy v obyčejných šatech, a ne ve školních uniformách, a předstíraly, že nejsou studentky. Učebnice jsme schovávaly pod šátky,” vyprávěla.
Když se Malala 9. října 2012 vracela se spolužačkami autobusem ze školy domů, napadli ji ozbrojení muži a vážně ji postřelili do hlavy a do krku a poranili ještě další dvě dívky. Tálibán se k útoku na dívky přiznal a pákistánská armáda ho později z dotčené oblasti vytlačila.
Dělá čest Pákistánu
Malala útok přežila, ale její zdravotní stav byl natolik vážný, že byla rychle převezena do Velké Británie, kde se po sérii operací zotavila fyzicky i psychicky. Přemístění ji také mělo ochránit před dalšími útoky islamistických radikálů. Lékaři se podivovali nad její houževnatostí, reportéři se pomalu nehnuli od jejího lůžka, navštívil ji i pákistánský prezident Ásif Alí Zardárí a nazval ji „pozoruhodnou dívkou, která dělá čest Pákistánu”.
Studentka Malala postupem času získala nejvyšší státní civilní ocenění za hrdinství, byla nominována na mezinárodní mírovou cenu pro dětské aktivisty a v roce 2013 dostala cenu Anny Politkovské a Sacharovovu cenu. Její snahu o právo žen na vzdělání uctily i Spojené národy, které vyhlásily 10. listopad jako „Den Malaly”. Čtenáři webu CNN.com ji v anketě označili za druhou nejvíce fascinující osobnost roku po Baracku Obamovi a ocenil ji také časopis Time, který ji zařadil – opět spolu s prezidentem Obamou – mezi osobnosti roku.
Chce zamířit do politiky
Ve svých sedmnácti letech se stala historicky nejmladší laureátkou Nobelovy ceny za mír. Tu v prosinci 2014 získala společně s indickým kolegou Kailášem Satjárthím, který se rovněž zasazuje o práva dětí. Velká symbolika byla už v tom, že cenu obdrželi zároveň muslimka a hinduista, kteří se angažují v problematice dětských práv. Po převzetí ceny Malala v rozhovorech naznačovala, že by se chtěla vydat na politickou dráhu a po dokončení studií v Británii by mohla doma usilovat i o funkci premiérky. „Chci sloužit své zemi a mým snem je, aby se moje země stala rozvinutou zemí, kde se každému dítěti dostane vzdělání. Pokud mohu posloužit své zemi nejlépe prostřednictvím politiky a tím, že se stanu premiérkou, pak se pro to určitě rozhodnu.” Jako svou inspiraci zmiňovala bývalou pákistánskou premiérku Bénazír Bhuttovou, která byla zavražděna v roce 2007. „Sním o zemi, kde zvítězí vzdělání,” říká Malala.
Nedostatek důkazů
Uplynulo šest měsíců a po velkém mediálním zájmu už není ani stopy. A tak se v tichosti v průběhu letošního června objevila a zase rozplynula zpráva, že osm z deseti útočníků, kteří chtěli Malalu zavraždit, bylo propuštěno bez trestu. Pákistánské úřady letos v dubnu tvrdily, že deset ozbrojenců bylo soudem shledáno vinnými, jenže když se britský deník Daily Mail snažil zjistit, ve kterých věznicích si muži odpykávají pětadvacetileté tresty (což je v Pákistánu označováno jako doživotní trest), provalilo se, že byli odsouzeni pouze dva atentátníci. Soud se konal za zavřenými dveřmi s tím, Muneer Ahmed, mluvčí pákistánského vysokého komisaře v Londýně, následně potvrdil redaktorům BBC, že osm mužů bylo propuštěno kvůli údajnému nedostatku důkazů.
Britská BBC posléze konfrontovala prokurátora pro oblast Svat Sayeda Naeema, který nyní tvrdí, že došlo k dezinterpretaci, s jeho dřívějším jasným výrokem, totiž že deset bojovníků Tálibánu bylo shledáno vinnými a každý z nich byl odsouzen na pětadvacet let. Právě tak to v dubnu sdělil agentuře AP. Saleem Marwat, policejní ředitel v oblasti Svat nyní nezávisle potvrdil, že byli skutečně odsouzeni pouze dva útočníci. Místo pobytu zbývajících osmi, kteří byli zproštěni obžaloby, není známo.
Odpírání práva na vzdělání se netýká zdaleka jen Pákistánu
A zatímco pákistánské úřady mlží, Malale se sen o prospěšnosti v politice v rodné zemi zřejmě dost vzdaluje, protože vysoká hrozba ohrožení na životě stále trvá. Přitom právo na vzdělání je ožehavé téma zdaleka nejen v Pákistánu. Jak upozornil například slovenský web Euraktiv, ani v zemích Evropské unie není toto právo naplňováno pro všechny bez rozdílu a situace ještě zdaleka není ideální. Čísla za rok 2012 stále ukazují, že 13 % populačního ročníku opouští vzdělávací systém předčasně. Týká se to 11,1 % dívek a 14,6 % chlapců. Pokud jde o základní gramotnost, vykazují dívky lepší čísla než chlapci. A nesmí se samozřejmě zapomínat, že děti imigrantů jsou na tom s přístupem ke vzdělání v mnoha případech o dost hůře. EU si proto stanovila cíl snížit do roku 2020 počet dětí, které předčasně končí školní docházku, pod 10 %. S podporou členských států, které přijmou komplexní opatření v osnovách, kvalitě výuky, zapojení technologií a také zavedou sociální opatření a budou podporovat zranitelné skupiny, je tento cíl dosažitelný.
